Kávový incident

Benzínka u dálnice. Venku tma, já nevyspalej jak medvěd v listopadu. Potřebuju kafe, jinak mě někdo najde ve svodidlech, jak si dávám dvacet. Zamířím k automatu. Vybírám klasiku – černou kávu. Mačkám tlačítko, automat zavrčí, zachrčí… a..... do kelímku nateče čistý mlíko.

Chvilku na to jen čumím. Fajn. Možná nějaká technická chyba. Nebo blbej vtip. Hlavou mi bleskne, že mám laktózovou intoleranci. Ale co, zkusím to risknout – třeba to bude v pohodě. Beru kelímek a usrknu.

Chyba. Obrovská chyba!

O minutu později cítím, jak se mi v žaludku rozjíždí rodeo. Nepříjemný déjà vu z poslední zmrzlinový katastrofy. Okamžitě jdu k pultu reklamovat.

Dobrej, ten váš automat mi místo kafe dal jen mlíko.

Slečna za kasou mrkne na kelímek a suše odpoví: A to je problém?

Jo. Hned dva. Zaprvý – chtěl jsem kafe. Zadruhý – tohle mě za chvíli pošle do třetí dimenze.

Zasměje se, ale nakonec mi kafe udělá ručně. Beru si nový kelímek a... klasika, jakmile se otočím, zakopnu o vlastní nohu. Kelímek letí vzduchem, káva se v oblouku vylije a přistane přímo na terminálu.

Terminál zabliká, pípne a pak úplně zhasne.

Obsluha na mě vykulí oči. Za mnou nervózní zákazník kroutí hlavou.

Super. Nemám kafe, bolavej žaludek a právě jsem vyřadil z provozu celou pokladnu. Příště si radši dám energeťák.